Co je to program compliance?

Obchodní společnosti jsou v důsledku nových technologií a globalizace vystaveny stále většímu objemu regulace, a to jak na národní, tak i nadnárodní úrovni. Odpovědí na narůstající požadavky kladené na korporace bylo na přelomu tisíciletí postupné zavádění compliance programu, jehož úkolem je zajistit, aby jednání společnosti bylo v souladu se zákonnými normami a vnitřními směrnicemi.

Tento koncept však není nový a byl znám již v době zámořských výprav, kdy vznikaly první obchodní společnosti, které na svou výpravu vyžadovali nastřádat velký kapitál od investorů. V tomto období tedy byly rozděleny role vlastnictví společnosti a jejího vedení. V Bohatství národů z roku 1776 pak Adam Smith upozorňuje na to, že „členové představenstev [...] společností spravují spíše peníze cizí než vlastní, nelze dost dobře očekávat, že je budou střežit s touž úzkostlivou bdělostí, s jakou často střeží své peníze společníci společnosti soukromé. Tak jako správci boháčů, i oni rádi péči o drobnější věci považují za něco, co se nesnáší se ctí jejich pána, a velmi snadno si tuto péči odpouštějí. Vedení takové společnosti musí se proto vždy vyznačovat větší či menší nedbalostí a rozhazovačností.“

V současnosti se cíl compliance programu konkretizoval na to minimalizovat rizika non-complinace týkajících se:

1. porušení zákonné a etické odpovědnosti a následných sankcí;
2. reputační újmy a s tím spojeným snížením prodeje zboží a služeb;
3. majetkových škod a úniků vzniklých v důsledku korupčního jednání nebo podporou terorismu.

Pokud je společnost v dosahování těchto cílů úspěšná, zlepšuje se tím rovněž kvalita jejích služeb. V praxi jde však o velmi komplikovaný proces a k jeho implementaci se používají metody z různých oborů především z ekonomie, práva, etiky, filozofie, psychologie a sociologie. Complianace jako takový se dále prolíná také s risk managementem, risk assessmentem, controllingem, interním auditem. Součástí compliance je potom corporate governance.

V České republice jsou otázky, jimiž se compliance zabývá upraveny zejména v těchto zákonech:

1. NOZ (občanský zákoník, 89/2012 Sb.)
2. ZOK (zákon o obchodních korporacích, 90/2012 Sb.)
3. TZ (trestní zákoník, 40/2009 Sb.)
4. ZTOPO (zákon o trestní odpovědnosti právnických osob 418/2011 Sb.)
5. ZOOÚ (zákon o ochraně osobních údajů 101/2000 Sb.)
6. ZOS (zákon o ochraně spotřebitele 634/1992 Sb.)
7. ZOHS (zákon o ochraně hospodářské soutěže, 143/2001 Sb.)
8. ZP (zákoník práce, 262/2006 Sb.)
9. ZRR (zákon o regulaci reklamy 40/1995 Sb.)
10. SFEU (Smlouva o fungování Evropské unie)
11. GDPR

Přelomem v této regulaci bylo přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, které v § 8 odst. 5 ZTOPO zavedlo institut, kterým se společnost může za svůj čin vyvinit (liberační důvody), a to za podmínky, „pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu [...] zabránila.“ A mezi toto úsilí se považuje také to, jestli společnost zavedla nebo nezavedla program compliance.